Rostoucí populace a příjmy vedou k neúnavnému nárůstu množství využívaných plastů. Svět nyní produkuje dvakrát více plastového odpadu než před dvaceti lety, přičemž většina končí na skládce, spálena nebo uniká do životního prostředí a pouze 9 % je úspěšně recyklováno, uvádí zpráva Global Plastic Outlook vydaná Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z roku 2022.

Zpráva uvádí, že díky zpomalení ekonomické aktivity během pandemie COVID-19 v roce 2020 kleslo používání plastů o více než 2 %. Zároveň příchod pandemie znamenal prudký nárůst výroby plastových produktů na jedno použití, jako jsou masky, lahve na dezinfekci, testovací sady a tedy i nárůst odpadu, převážně lékařského vybavení a také obalů na jídlo na donášku. S obnovením ekonomické aktivity v roce 2021 se také odrazila spotřeba plastů.

V mořích a oceánech je nyní odhadem 30 milionů tun plastového odpadu a dalších 109 milionů tun se nahromadilo v řekách. Hromadění plastů v řekách znamená, že zamořování oceánů bude pokračovat po další desetiletí, i když by se produkce a následné nakládání s plastovým odpadem povedlo výrazně snížit.

Děsivé předpovědi

Dle zprávy OECD se množství plastového odpadu do roku 2060 ještě ztrojnásobí, přičemž polovina odpadu bude končit na skládce a jen jedna pětina se zrecykluje a užije dále. Dále zpráva varuje, že bez radikálních opatření k omezení poptávky, prodloužení životnosti plastových produktů a zlepšení nakládání s odpady a recyklovatelnosti poroste plastové znečištění společně s téměř trojnásobným nárůstem spotřeby plastů, který bude způsoben stále rostoucí populací a příjmy. Zpráva odhaduje, že téměř dvě třetiny plastového odpadu v roce 2060 budou pocházet z předmětů s krátkou životností, jako jsou obaly, levné výrobky a textil.

Plastový odpad představuje jeden z největších environmentálních problémů, kterým lidstvo čelí. Většina umělé hmoty se v přírodě rozkládá několik století, často přitom uvolňuje do prostředí toxické látky, což ohrožuje rostliny, zvířata i lidi. A takto se s děsivě rostoucí plastovou pohromou snaží bojovat nadaní vědci:

Palivo budoucnosti

Licella Holdings je australská společnost, která vyvinula a následně si patentovala technologii, která přeměňuje plasty nejen na ropu. Technologie Catalytic Hydrothermal Reactor (Cat-HTR) využívá plast, který nelze recyklovat, roztaví jej a přemění na ropu. Tento proces je založen na principu tlakového hrnce. Tzv. papiňák dokáže přetavit jakýkoli druh plastu na jedno použití na vosky, oleje a plastovou hmotu, které lze následně přetvořit na jiné produkty. Výrobci tvrdí, že tato technologie dokáže přepracovat 20 000 tun plastu ročně a snížit množství plastů končících na skládkách a v oceánu. Nevýhodou je, že použití této technologie produkuje uhlíkové emise.

Magnetická přitažlivost

Vědci z australské Adelaidské univerzity vedeni doktorem Xiaoguang Duanem sestrojili typ magnetické cívky, která přitahuje mikroplasty přítomné v oceánu. K rozkladu plastového odpadu končícího v moři využívá nanotechnologie, aniž by to jakkoli poškodilo a ovlivnilo mořský život. Tyto miniaturní cívky tenčí než lidské vlasy jsou pokryty dusíkem a manganem a při interakci s kyslíkem jsou schopné rozkládat plast. V uzavřené studii bylo zjištěno, že nanocívky mohou redukovat mikroplasty vyskytující se ve vodě o 30-50 procent během osmi hodin. 

Řešení z oceánu

Indonéský startup Evoware spolupracuje s pěstiteli mořských řas na vývoji přírodního obalového materiálu. Materiál z mořských řas je vhodný i na balení potravin a lze jej pak zcela rozpustit v horké vodě a dokonce i konzumovat. Přestože Indonésie ročně vyprodukuje miliony tun mořských řas, s výrobou tohoto přelomového materiálu jsou spojeny určité problémy. Jedním z nich je cena, protože obalový materiál z mořských řas je téměř pětkrát dražší než běžný plastový. Dále je nutné brát v potaz, že samotný obalový materiál z řas potřebuje také další obal na ochranu.

Plasty požírající bakterie

V roce 2016 objevil japonský vědec enzym Ideonella Sakaiensis 201-F6 schopný požírat plasty. Tento enzym byl vylučován bakterií, která přežívá díky uhlíku obsaženém v polyethylentereftalátu (termoplastu ze skupiny polyesterů, známém pod zkratkou PET). Jedná se o nejběžněji používaný druh plastu, například všechny jednorázové lahve jsou vyrobeny z PET. Jedinou nevýhodou je, že proces rozkladu je velmi pomalý. Nicméně v současnosti vědci pracují na urychlení tohoto procesu až o 20 procent změnou molekulární struktury enzymu.

Nadaná houba

Aspergillus Tubingensis je houba, která je schopná degradovat polyuretan. Houbu objevila inženýrka Samantha Jenkinsová z britské biotechnologické společnosti Biohm, která vyrábí bioizolační panely pomocí mycelia. Při studiu různých hub si všimla, že jedna z nich prorostla víkem plastové nádoby, ve které byla uložena, a rostla na jejím povrchu. Houby při krmení vypouští do okolí enzymy, díky kterým se pak potrava rozkládá a houba vsakuje potřebné živiny. Odborný tým pracovníků s Jenkinsovou v čele nyní pracuje na tom, aby se určité kmeny hub naučily požírat plasty rychleji pomocí řízené evoluce. 

Pokud se společnosti Biohm podaří vytrénovat houby k požírání plastů, tým Samanthy Jenkinsonové má v plánu zkusit tuto metodu aplikovat na jiné druhy toxického nebo jinak problematického odpadu. Existují totiž i další kmeny hub, které jsou schopné rozložit kovy, nebo třeba absorbovat radiaci. 

A jak to bude dál?

Masové přijetí všech zmiňovaných alternativních metod nakládání s plastovým obalem může ještě drahnou chvíli trvat, stále se jedná o specializované produkty a postupy, které si zatím finančně může dovolit jen málo lidí a bude ještě třeba dalšího vývoje.

Snížení zahlcenosti Země plasty bude vyžadovat důrazná opatření a mezinárodní spolupráci primárně v oblasti samotné výroby plastů. Ke snížení poptávky po plastu, je třeba vzniku inovací a hlavně vývoje alternativ šetrných k životnímu prostředí. Dále se jako společnost musíme poprat s již nadělanou škodou - nesmíme polevit v úsilí o zlepšení nakládání s odpady a zvyšovat procenta celkového množství recyklovaného plastového odpadu. Čeká nás ještě dlouhá cesta, ale životní prostředí nám snad někdy poděkuje.
 

Zdroje: oecd.org, wasteadvantagemag.com, yourstory.com, worldpopulationreview.com, pixabay.com